Úhyny včelstev: prázdné úly a co dál?

Úhyny včelstev na přelomu let 2025/2026 jsou bohužel v řadě oblastí mimořádně vysoké. Někde se podle zkušeností včelařů pohybují mezi 80 až 100 %. Za hlavní příčinu je považováno přemnožení roztoče Varroa destructor a souběh virových infekcí, které mohou vést až k hromadnému opuštění úlu a zhroucení včelstva.

Základní souvislost je potřeba mít stále na paměti: kde se ve včelstvu vyskytuje roztoč Varroa destructor, tam se obvykle objevují i viry. Ty pronikají do buněk a tkání včel a mohou způsobovat vážné zdravotní změny. Typickým příkladem je dnes velmi rozšířený virus deformovaných křídel, známý jako Deformed Wing Virus neboli DWV.

Virové infekce patří mezi významné faktory, které se podílejí na syndromu zhroucení včelstev, označovaném jako Colony Collapse Disorder neboli CCD. Mezi další vědecky popsané viry patří například virus chronické paralýzy včel (CBPV), virus akutní paralýzy včel (ABPV), virus pytlíčkovitého plodu (SBV), virus černání matečníků (BQCV) a další původci virových onemocnění včel.^[1]

Pokud včely hromadně opustí úl a uhynou mimo něj, neznamená to, že úl je bezpečný pro další použití. Původci onemocnění mohou zůstávat na povrchu úlových dílů, na souších i v zavíčkovaných zásobách medu a pylu. Použít zásoby z osiřelého úlu k dokrmení jiných včelstev je proto jednou z největších chyb, které může včelař udělat.

Úly, nástroje i veškeré pomůcky je nutné pravidelně čistit a dezinfikovat. U prázdných úlů po úhynu včelstva to platí dvojnásob. Hygiena úlového prostoru, čistota včelnice a odpovědný přístup k chovu jsou základními předpoklady pro zdravé, silné a nestresované včely.

Včely dnes potřebují nejen péči, ale také ochranu. Krajina se změnila, květnaté louky často nahradily intenzivně obhospodařované travní porosty a v prostředí přibývá různých chemických i fyzikálních zátěží. Vedle zemědělské chemie se diskutují také další vlivy, například aerosolové částice, vysokofrekvenční bezdrátové technologie včetně 5G nebo elektromagnetická pole. Některé studie se zabývají i tím, že hmyz může v určitých pásmech absorbovat milimetrové vlny výrazně intenzivněji než rostliny či člověk.^{[2] [3]} Součet těchto faktorů může ovlivňovat vitalitu včelstev. Přemnožený roztoč Varroa destructor a doprovodné viry pak bývají posledním zásahem, který oslabené včelstvo nezvládne.

Zachraňme včely

Myšlenka je jednoduchá: včelaři mají v dnešní době jednu zásadní povinnost – postarat se o včely a pomoci jim přežít. Než vstoupíme do další sezony, měli bychom se znovu zamyslet nad jejich přirozenými potřebami. Včely nesmí hladovět, musí mít vhodné prostředí, čistý úl a včasnou péči proti nemocem i parazitům.

Ošetření včelstev by mělo vycházet z aktuální situace v úlu, z diagnostiky a z platných veterinárních pokynů. Ideální je, pokud včelaři v jedné oblasti postupují společně a ve stejném období. Izolované ošetřování jednotlivých stanovišť má jen omezený účinek, protože roztoč Varroa destructor se snadno šíří loupežemi, zalétáváním i kontaktem mezi včelstvy.

Jak začít s dezinfekcí úlů

Než se pustíte do práce, připravte si vhodné nástroje: špachtli, škrabák, horkovzdušnou pistoli nebo propan-butanový hořák. Nezapomeňte také na ochranné pomůcky odpovídající použitému dezinfekčnímu prostředku, zejména rukavice, ochranu očí, pracovní oděv a při práci s agresivními látkami také ochranu dýchacích cest.

Dezinfekční prostředek vybírejte tak, aby byl účinný proti běžným bakteriím, virům a plísním spojeným s chorobami včel, ale zároveň nezanechával zbytky nebezpečné pro včely ani pro včelí produkty. Vždy postupujte podle etikety, návodu výrobce a platných veterinárních doporučení.

Možnosti používané při dezinfekci včelařského vybavení:

• přípravek FAM 30, dostupný na českém trhu například přes odborné včelařské distributory,

• ocet nebo kyselina octová, které změnou pH omezují plísně a některé původce nákaz,

• 5% roztok louhu, tedy přibližně 50 g hydroxidu sodného na 1 litr vody, používaný za horka kolem 80 °C,

• směs 1 kg louhu a 1 l přípravku Savo na 10 l vody, pouze při dodržení bezpečnostních postupů,

• 2% roztok hydroxidu sodného, tedy 200 g na 10 l horké vody o teplotě 50–70 °C,

• 3% alkalický výluh z dřevěného popela podle tradičního postupu: přibližně 7 kg popela smíchat s 10 l vody a za stálého míchání přidat mleté nehašené vápno; po odstátí se používá čirý roztok bez sedimentu,

• 1% roztok peroxidu vodíku v kombinaci s kyselinou octovou, pouze jako ověřený a bezpečně připravený dezinfekční postup.

Při práci s louhem, kyselinami, peroxidem nebo chlornanovými přípravky dbejte zvýšené opatrnosti. Roztoky připravujte ve větraném prostoru, používejte ochranné pomůcky a jednotlivé chemické prostředky svévolně nemíchejte.

Hygiena úlových sestav

Úl nejprve rozeberte a všechny jeho části mechanicky očistěte. Špachtlí nebo škrabákem odstraňte zbytky vosku, propolisu, měli a dalších nečistot. Teprve po důkladném mechanickém očištění má dezinfekce smysl.

Vnitřní i vnější povrchy úlu ošetřete horkým vzduchem nebo plamenem. Horkovzdušná pistole běžně dosahuje vysokých teplot a propan-butanový hořák je při správném použití velmi účinný. Následně lze povrchy natřít nebo postříkat zvoleným dezinfekčním prostředkem. Po působení přípravku je vhodné úlové části opláchnout vodou, ideálně dešťovou kvůli pH, a nechat je důkladně vyschnout na slunci.

Výhodu mají v tomto směru celodřevěné úly, které se obvykle čistí snáze. U zateplených nebo palubkových úlů bývá problém v množství spár a dutin, kam se při čištění nelze dobře dostat. Právě tato místa mohou sloužit jako úkryt škůdcům a parazitům. Zavíječ voskový (Galleria mellonella) rád klade vajíčka do nepřístupných prostor a mravenci často využívají polystyrenové zateplení jako vhodné útočiště.

Plásty z osiřelých úlů po vyjmutí vyřežte. Rámky vyvařte alespoň 20 minut, důkladně je očistěte, ošetřete vhodným dezinfekčním prostředkem, opláchněte a usušte, nejlépe na přímém slunci. Plásty z uhynulých nebo opuštěných včelstev nikdy nepoužívejte k dokrmování zdravých včelstev, zejména pokud obsahují pylové zásoby. Pyl je bílkovinná potrava a v jeho zbytcích mohou původci onemocnění přetrvávat.

Hygiena včelína a stanoviště

Součástí jarní přípravy by měl být také důkladný úklid včelína. Vyčistěte podlahu, police, skladovací prostory, nástroje, nádoby i další včelařské pomůcky. Vhodné je provést dezinfekci postřikem a vyprat ochranný oděv, kombinézu nebo včelařskou bundu. Rukavice lze při dodržení materiálových doporučení ponořit do teplého slaného roztoku.

Prostor před včelínem nebo kolem včelnice je možné ošetřit nehašeným vápnem a následně opakovaně zakropit vodou z konve. Tím se spustí proces hašení a vápno se zároveň zapraví do půdy.

Úly by měly stát v dostatečné výšce nad zemí, ideálně kolem 50 cm. Včelstva tak méně trpí přízemním chladem a vlhkostí. Provizorní uložení úlů na paletách nebo pneumatikách není z hlediska hygieny a mikroklimatu ideální.

Před česny nenechávejte zbytečně vyrůstat vysokou trávu. Praktickým řešením je zřídit podél úlů přibližně metr široký pruh z inertního materiálu položeného na geotextilii. Geotextilie omezí prorůstání plevelů a chodníček usnadní obsluhu česen i běžnou práci na stanovišti.

Společné ošetření včelstev proti varroóze

Čisté úly, pořádek kolem včel a pravidelná dezinfekce nejsou nadstandard, ale základní povinnost včelaře. Silné, dobře nakrmené a nestresované včely se dokážou parazitům a nemocem bránit lépe než včelstva oslabená hladem, špatným prostředím nebo zanedbanou hygienou.

Varroóza je pro včelstva fatální zejména tehdy, pokud se roztoč přemnoží do vysokých počtů. Skutečně účinný postup vyžaduje spolupráci včelařů v širším území. Pokud by se podařilo sjednotit monitoring a ošetření včelstev v rámci větších oblastí, bylo by možné množení roztoče Varroa destructor výrazně omezit.

U přeživších včelstev je vhodné začít co nejdříve kontrolou napadení. Jednou z biologických metod tlumení varroózy je vyřezávání trubčího plodu. V počátku jarního rozvoje, kdy plodová plocha dosahuje přibližně 10 dm², lze do úlu vložit stavební rámek. Po jeho vystavění, zakladení a zavíčkování se trubčí plod vyřeže a včelstvo se podle potřeby ošetří schváleným způsobem.

Správnost postupu lze ověřit kontrolou trubčího plodu. Po odvíčkování buněk a vyjmutí larev nebo kukel přelarvovací lžičkou je často možné spatřit samičky roztoče o velikosti přibližně 1,4–1,7 mm. Aby však měla tato metoda význam v krajině, museli by ji důsledně uplatňovat i včelaři s vysokým počtem včelstev.

Veterinární legislativa

Včela je pro účely zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, považována za hospodářské zvíře. Na chovatele včel se proto vztahují povinnosti stanovené veterinárním zákonem. Veterinární požadavky na chov včel a opatření pro předcházení a zdolávání některých nákaz včel upravuje vyhláška č. 18/2018 Sb.

Všeobecné povinnosti chovatelů zvířat jsou uvedeny zejména v § 4 a § 5 veterinárního zákona. Chovatel je povinen chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které odpovídají jejich biologickým potřebám, fyziologickým funkcím a zdravotnímu stavu.

Včely musí být chovány v zařízeních, která umožňují kontrolu zdravotního stavu, prohlídku plástů, rozbor včelího díla a odběr vzorků k laboratornímu vyšetření. Úly a jejich části musí být z materiálů, které nepoškozují zdraví včel, neohrožují zdravotní nezávadnost včelích produktů a lze je řádně čistit a dezinfikovat.

Z časopisu včelařství Jan Šmíd

Použité zdroje

1. Jak předcházet napadení včel virem deformovaných křídel ; Peterek, Jan, Ing.: DWV-B – hlavní příčina úhynu včelstev v srdci Evropy, Frýdek-Místek, 2021.

2. Hmyz mizí z planety, podle vědců může do 100 let úplně vyhynout ; Environmental Health Trust: Výskumné štúdie o vplyvoch bezdrôtového pripojenia na životné prostredie: stromy, rastliny, opeľovače, vtáky a voľne žijúce zvieratá, 2020.

3. ScienceDirect – studie k vlivům elektromagnetického záření .